NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ač jsou INCINERATE již služebně starší kapelou (v rodném listu mají zapsán letopočet 1998), s jejich tvorbou jsem se poprvé seznámil až relativně nedávno, konkrétně se tak stalo někdy na konci roku 2008, a to při příležitosti vydání jejich druhého alba „Anatomize“. Důvodem mého zvýšeného zájmu byla především účast jistého Erlenda Caspersena (BLOOD RED THRONE, THE ALLSEEING I, EMETH…) na pozici krotitele tučných strun. Výsledek – a to nejen díky performanci dobře známého baskytarového kočovníka (dnes figuruje třeba i v sestavě tech/death metalových virtuozů SPAWN OF POSSESSION) – předčil veškerá očekávání. INCINERATE totiž v podobě „Anatomize“ přivedli na svět naprosto učebnicovou brutal deathmetalovou desku, čerpající zejména z odkazu dvou veličin techničtějšího USBDM – SUFFOCATION a DEEDS OF FLESH. Vzniklo desatero skladeb odehraných s velkým instrumentálním přehledem, disponujících nejedním návykovým motivem (pochopitelně v intencích žánru) a nadto ještě vybavených velmi slušným technickým potenciálem (žádné velké exhibování se ale nekonalo, místo se našlo i pro jednodušší, s pohodou a nadhledem zahrané pasáže). Celkově vzato, INCINERATE tenkrát vydali ve všech ohledech dotaženou kolekci, jakých v BDM tou dobou vycházelo opravdu jen velmi poskrovnu.
O sedm let později tu máme INCINERATE znovu, jedním dechem však dodejme, že rozhodně ne ve stejně nenuceném rozpoložení. Erlend Caspersen i mozek kapely, zakládající kytarista/vokalista Scott Ellingboe, již v sestavě dávno nefigurují a osiřelé nástroje dnes třímají Sash Wilczynski a Ted Isac, tedy jedinci, kteří sice mají žánrový background (oba kdysi působili v MORTIFY), nicméně na druhou stranu je třeba dodat, že jejich hudební životopisy žádnými extraordinárními úspěchy nepřekypují. To ale nevadí, historie již mnohokrát ukázala, že i méně zasvěcené persony, nejistě přešlapující kdesi v pozadí, se postupem času mohou státi oporami z kategorie klíčových.
Co se skladatelské plodnosti týče, INCINERATE se během sedm let trvající tvůrčí pauzy pracovně opravdu nepřetrhli. Odečteme-li různá intra či outra, cover „One By One“ od výtečných SEVERED SAVIOR, novou verzi „Fucking The Rotting Nun“ (nyní už máte dobrou představu o úrovni textové stránky věci) ze s/t dema (ta samá skladba se později objeví i na debutové sbírce „Dissecting The Angels“), zbývá nám všeho všudy jen lehce přes dvacet minutek nového materiálu.
Po zlověstném intru přímo ze srdce deštného pralesa, kde se již pomalu schyluje k avizovanému „vyhubení pozemských druhů“, se rozjíždí pilotní skladba „Inhuman Inoculation“ a posluchač si okamžitě začne všímat celé řady změn. Pojďme se podívat na tři nejdůležitější. Za prvé, zvuk. Zatímco minulé album disponovalo plnokrevným, masivním zvukem, „novinka“ je opatřena přeci jen čistším, řidším a více transparentním soundem, jenž se k hrubozrnnému BDM zas až tolik nehodí (navzdory nespornému technickému vkladu kapely). Za druhé, vokál Jesse Watsona. Na „Anatomize“ volil Watson průrazný, šťavnatý growling, leč na novince často zachází do větších hloubek, jeho projev je celkově méně srozumitelný, žánrově až příliš ortodoxní. A za třetí, chybějící Scott Ellingboe. S jeho odchodem přišli INCINERATE nejen o kytaristu, ale také o skladatele. Nové tvůrčí duo Wilczynski/Isac bohužel nedokázalo plně navázat na komplexní skladatelskou filosofii zakládajícího člena. Desce trochu chybí nadhled a uvolněnost, je to technicky příliš profesorské, odtažité a nadto i kompozičně nepříliš ucelené. Natolik chytlavé BDM položky s ohromným tahem na branku, kterých byl na „Anatomize“ plný tracklist, na „Eradicating Terrestrial Species“ nenajdete.
Třetí album INCINERATE bohužel tak úplně nenaplnilo vysoká očekávání, když nedokázalo plnohodnotně navázat na kvality svého předchůdce „Anatomize“. Nicméně je fér poznamenat, že i přesto se jedná o jasně nadprůměrnou USBDM desku, navíc podpořenou naprosto strhujícím výkonem Darrena Cescy (ESCHATON, VIRULENCE, PILLORY, ARSIS, VILE...) za bicí soupravou. Pro dnešek tedy za slušných sedm bodů, nemohu však popřít, že jsem si od „Eradicating Terrestrial Species“ sliboval přeci jen o trochu více.
Třetí album INCINERATE bohužel tak úplně nenaplnilo vysoká očekávání, když nedokázalo plnohodnotně navázat na kvality svého předchůdce „Anatomize“. Nicméně je fér poznamenat, že i přesto se jedná o jasně nadprůměrnou USBDM desku.
7 / 10
Jesse Watson
- zpěv
Ted Isac
- kytara
Sash Wilczynski
- baskytara
Darren Cesca
- bicí
1. The Prophecy
2. Inhuman Inoculation
3. The Arrival
4. From Distant Worlds
5. Eliminating The Indigenous (Travellers Of Space)
6. Unable To Ascend (Loss Of Faith)
7. Cultivation Of Human Offspring (Infinite Power)
8. The Berserker (Rise Of The Humans)
9. Fucking The Rotting Nun
10. One By One
Eradicating Terrestrial Species (2015)
Anatomize (2008)
Brutal Domination (Live) (2005)
EP 2004 (EP) (2004)
Dissecting The Angels (2002)
Incinerate (demo) (2000)
Tie dve intra na zaciatku mi pridu zbytocne. Zatial spokojnost, skusim este aj spominany album Anatomize a novy z 2020. Naj. skladba: From Distant Worlds
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.